Opovržení

30. září 2016 v 22:15
Jednou v životě jsem se někomu smál za zády. Jednou jedinkrát jsem měl srandu z cizího neštěstí a nejsem na to pyšný. Jednou jedinkrát jsem stál na straně, která se zdála větší, mocnější a lepší. Později jsem ale pochopil, že to není správné, že za to ten člověk nemůže. Přestal jsem se smát, pouze jsem ho z povzdálí sledoval a tiše ho podporoval, aby vydržel, až ostatní omrzí smát se mu.
Nakonec toho nechali a dokonce se s ním začali i přátelit.

Nechápu, jak jsem se mohl někomu smát, když jsem sám ten člověk, kterému se jiní smějí.
Smáli se mi, že jsem nosil staré oblečení, protože jsme neměli peníze. Ani teď jich moc nemáme.
Smáli se mi, protože jsem měl problémy s mluvením.
Smáli se mi, protože jsem trpěl samomluvou.
Smáli se mi, protože jsem měl špatné známky.
Smáli se mi, protože jsem byl nový a divný.
Smáli se mi, protože jsem nikdy nebyl holkou podle měřítek, ale zároveň ani správným klukem.
Smáli se mi, protože jsem odjakživa měl problémy s nadměrným pocením.
Smáli se mi, protože zakopávám o vlastní stín.

Jo, smích. Někdy je dobrý, někdy někoho může ranit. Častěji jsem zažil ten smích, který ranil, ale později to odeznělo.
Ne sice všechno, to že se mi lidé smějí za moje neustálé padání, samomluvu a to, že se prostě potím více než jiní, zůstalo.
Lidé ale začali s novou... věcí.
Je to... ohrnování nosu nade mnou.
A přijde mi, že je to hnusnější než ten smích.
Nejdříve začali s tim smíchem. Posmívali se mi od začátku školy, posmívají se mi ještě teď. Ale čím více písemek se píše, čím více nám učitelé pokládají otázky, čím více zkoušení je... Tím více nade mnou ohrnují nos.
Když nejsem zrovna u ústního zkoušení (u kterého jsem byl díky bohu zatim jenom dvakrát), tak většina učitelů po rozdání písemek chce, abychom jim známky nadiktovali a on si je mohl zapsat do nějakého notesu.
Vždy se bojím toho, jak se ke mně přibližují, jak abeceda postupně ubíhá, jak se blíží čas, abych řekl svojí známku.
Když jsme ale jedinou... jedinou osobou s holčičím jménem, učitelé si mě snadno zapamatují a pamatují si i mé známky.
"Jo, ta má jedničku," říkají. Nebo mě prostě přeskočí, protože vědí. A když mě přeskočí, někdo je upozorní, že mě přeskočili a učitel řekne, že ví, že mám jedničku.
A takhle to začalo...
Pár písemkama.
Pár zkoušením.
Pár vyvolání na odpověď.
Pár proseb, zda pro učitele neudělám nějakou drobnost.
Spolužáci nade mnou začali ohrnovat nos. Jeden spolužák v zadní lavici vždy řekne "jak jinak" dosti nenávisntě, když slyší mojí známku. Jiný se na mě vždycky naštvaně podívá. Jako kdybych byl zločincem za své známky.
Třídní, ale i jiní učitelé, mě často prosí, zda někam nezajdu, pro třídnici, pro pomůcky, něco vyřídit, znají mě jménem a přitom většinu spolužáků ještě ne, usmívají se na mě, vyvolávají mě, když ostatní nevědí, češtinářka o mně řekla, že nad věcma pěkně přemýšlím, fyzikář při jedné hodině řekl, že zase umím hledat více alternativních postupů k výsledku a kolikrát i jednoduší, než chtěl předvést.
Říkají něco, na co nejsem zvyklý, trochu se stydím, že to říkají, protože to pak ostaní nutí se na mě s opovržením dívat.
"No to ne! Má dvojku!" zakřičel jeden spolužák v úterý.
A všichni z toho měli druhé Vánoce.

Přijde mi to docela vtipné.
Když jsem měl špatné známky, za zády jsem slyšel smích, že jsem neschopný. Asi tý holce nedocházelo, že jí slyšim, nu což.
A když mám známky dobré, tak nade mnou ohrnují nos.
Asi budu muset najet na průměrnost, aby mi dali všichni pokoj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. října 2016 v 23:02 | Reagovat

I kdybys zajel na průměrnost, nepomůžeš si. Ty známky si zkus udržet, oni by si našli něco jiného, jak to říct, jsme prostě lidé, kteří nebudou mít nikdy klid a vždycky budou napadání. Neříkám se s tím smířit, já s tím bojuji, jsem asertivní a nic si nenechám líbit. Ty si asi musíš najít jinou alternativu vzhledem k své osobnosti, ale nekaž si kvůli nim známky, takhle si je "neudobříš" a ani nebudeš mít pokoj. To si alespoň myslím, protože vycházím z vlastní zkušenosti.
Když se jim začneš podobat, nic to nezmění. Ani tvá snaha ti nebude k dobru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama