Asi mi ani není souzeno mít přátele

9. září 2016 v 14:42
Týden a jeden den...
Stačil mi týden a jeden den.


Šel jsem na střední (opět) a doufal v jednu věc. Že si najdu kamaráda, který by se rozhodl poznat mě a nedsoudit v prvních minutách. Chtěl jsem poznat člověka, který by ty čtyři další roky pro mě byl někým, kdo se se mnou zasměje, pomůže případně s učením, komu i já sám pomůžu. Stačil by mi jden jediný člověk, který by mi neublížil.

A tak nastal první den. Usadil jsem se do lavice a musel jsem čekat. Netřásl jsem se, nebyl jsem nervózní, vůbec nic, jenom jsem tam prostě seděl a doufal, že se najde někdo, kdo si ke mně sedne a stane se mi posléze kamarádem. Nikdo si ke mně však nesedl, což se ještě dalo pochopit. Pak přišel učitel. Myslel jsem si, že budu mít asi padesátiletou učitelku češtiny, kterou mi minulý rok představil zástupce. Ale do třídy vešel... Jak to říct... Krásný učitel, který snad ještě ani nedosáhl třicítky. Zdál se hnedka od začátku milý, pohodový, ale má rád pořádek a férovost.
Ten první den se mi zdál v pohodě, nic zvláštního se nestalo, nic strašlivého jsem neprovedl.

Druhý den byl už... horší.
Měli jsme našeho třídního první hodinu, řekl, že se začneme učit příští týden, že teď chce, abychom se představili. A já začínal... Neřekl jsem o sobě moc věcí, jenom jméno, odkud jsem a jednu zálibu. Trochu jsem se už klepal. Vedle mě nikdo neseděl, nevadilo mi to. Zatím. Další hodiny jsme se už pohybovali po škole, hledal jsem zmateně učebnu, snažil se držet spolužáků, ale oni stále utíkali. Snažil jsem se s jedním promluvit, z počátku jenom o tom, jestli neví, jakou učebnici fyziky měl učitel na mysli. Odpověděl "nevim" a odešel. Dobře... navázání kontaktu nevyšlo. Druhý den se mi nepovedlo s nikým navázat kontakt, jelikož se většina znala ze základky a podobně.

První pondělí už bylo... Divné.
Dostal jsem na tělocviku míčem do obličeje, spadly mi brýle a jeden kluk na ně málem šlápl. Nic se naštěstí nestalo, ostatní se pouze smáli. Šel jsem si omýt obličej a hrál dál fotbal, který mi ani trochu nejde. Měli jsme matematiku, zkušební test z matematiky, odevzdal jsem jako první a učitel rychlým pohledem zhodnoti, že to vypadá dost dobře. Někdo za mými zády si odfrknul.

A úterý... bylo předzvěstí katastrofy.
Češtinářka se ptala, zda čteme. Nikdo, až na mě nečte. Mluvila o maturitě, o povinnné četbě a tak. Chtěla, abychom podle ukázek z knížek určili knihu, autora a žánr. Když nikdo neurčil už třetí knihu, přihlásil jsem se a odpověděl. Učitelka mne po dalích třech určených knihách pochválila. A za mnou jeden kluk zašeptal: "mohla by ta holka už držet hubu?"

A středa. Odjezd na tři dny na seznamovací pobyt.
Z naší školy jelo sto prváků. Seděli jsme v autobuse se třídou našeho učitele fyziky a pár těch kluků mne pozorovalo a šklebilo se. Raději jse si odsedl dál. Myslel jsem si, že je to jenom tím, že jsem... jediná holka tam.
Ale pak jsme přijeli do kempu a ti kluci ke mně přišli s otázkou: "A ty seš kluk nebo holka?" a začali se smát. Odešel jsem bez odpovědi do chatky.
Začali se mi tam posmívat. Dvakrát se mě zeptali, jestli jsem kluk nebo holka. Začali na mě mít sarkastické poznámky, rýpali do mě dokonce i holky z jiného oboru. Pro všechny jsem se stal terčem posměchu, protože... Co jsem provedl?
Začal jsem se neskutečně třást, ze strachu. Někdo se mi smál, když jsem šel na holčičí záchody. Učitel se mě ve čtvrtek večer zeptal, rpčo jsem tak zakřiknutý a nekomunikuji s ostatními... Nemohl jsem mu šestý den školy říct, že mě ostatní... šikanují. Hlavně jsem se bál a tak jsem trpěl posměch ostatních tříd a to, jak mě vlastní třída odstrkovala z kolektivu. Vážně to dělali. Když jsme stáli v kruhu, chtěl jsem se připojit mezi dva kluky, ale ti se semkli a nepustili mě mezi ně. Takže jsem si šel stoupnout alespoň k učiteli, který mi to místo udělal.
Člověk si řekne: "tak proč si jim neřekl, ať ti udělaj místo? proč si s nimi nemluvil?"
Snažil jsem se. Našel jsem kluka, co sleduje anime a zeptal se, jaké je jeho oblíbené a on mi odpověděl, že neví. A šel hrát na mobilu.

Už se zase třesu. Měl jsem to minulý rok, když jsem se na gymplu začal bát jenom tam chodit. A teď se to vrací, společně s nechutí k jídlu a pernamentními bolestmi žaludku.

Týden a jeden den... A já se cítím, jako kdyby mě zase všichni nenáviděli. Učitel si o mně myslí, že jsem divný. Řekl to, ne sice mě, ale když jsme měli hrát jednu hru, kruh mě vystrčil a on mluvil s učitelkou. "Všichni se smějí, až na ni, ta jenom stojí a klopí zrak."
Ano, stojím, klopím zrak a doufám, že mě lidi přestanou brát jako monstrum z podsvětí. Doufal jsem, že alespoň jeden člověk z těch třiceti pozná, že nejsem úplně špatný. Že dokážu být i přátelský, když se to tak vezme, že sice nemám rád videohry, ale knihy, že sice mám rád pořádek, ale rád se i zabavím s člověkem, co mě neodsoudí na základě osmi dnů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nibenwen Nibenwen | 10. září 2016 v 0:18 | Reagovat

Je mi to tak moc líto! Líto, že ostatní jsou takový tupci, že musíš zrovna střední školu - takovej debilní věk, kdy jsou všichni v pubertě a chovaj se jak kokoti (na druhou stranu, neměli by už mít v 15 letech aspon špetku rozumu?) - opakovat.
Máš to těžký, když se většina lidí zná ze základky. Navíc jsi starší než oni a v tomhle věku i rok nebo dva jsou znát... Zkrátka moc dobře nezapadáš do   dnešní společnosti, kde lidi řeší jen nejnovější seriály nebo drby. Ale měl bys bejt na sebe pyšnej, že ty takovej nejseš. Nenapadlo tě někdy jet třeba na nějakej sraz milovníků anime? Tam by sis nějakého kamaráda třeba našel snadněji. Zřejmě to, že nejsi úplně konformní, z tebe tak nějak vyzařuje (i to, že jsi tak plachý), takže to akorát tyhle kretény, který si potřebujou léčit zas nějaký svoje komplexy na ostatních, přitahuješ.
Přála bych ti, abys měl už školu za sebou a mohl jít pracovat... nebo prostě něco. Protože střední, to je fakt peklo, zvláště pro takový citlivý duše, jako jsi ty. Budu na tebe myslet a budu ti držet palce, at se to zlepší.

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 11. září 2016 v 15:18 | Reagovat

Divím se, že máte společný tělocvik s klukama. To je v tomto věku neobvyklé- alespoň myslím.
Hele, nenech se zastrašit. Jsi v drsnějším prostředí, nemůžeš zůstat stát v koutě. Žádný med to nebude, ale jestli říkáš, že ten váš třídní je fajn... bylo by dobré si s ním udržet dobré vztahy.
Ohledně tvých spolužáků, souhlasím s prvním komentářem. Oni si léčí nějaké svoje komplexy. Tečka.
A taky, bylo by fajn jít na nějaký otaku sraz. Pro asertivitu a odrážení útoků jsou dobré vztahy. A určitě se tam může nějaká citlivá duše najít jako jsi ty.
Pro přežití ve třídě, zkus se třídou komunikovat. V maličkostech. Pozdravy, ptaní se kde je třída, co máte po přestávce za hodinu. Někdo se chytne, neboj.

3 No one No one | 11. září 2016 v 15:50 | Reagovat

[2]: Společný tělák s klukama mám, protože výskyt holek na tomhle oboru je minimální (k dnešnímu dni tři na čtyři ročníky), takže to máme zkrátka společné, i vedlejší střední (veřejnoprávní) má tělocvik spojený.

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 14. září 2016 v 20:14 | Reagovat

[3]: Já to beru z vlastní zkušenosti, jsme prakticky holčičí škola a kluků není ani třetina a přesto máme těláky oddělený- i když kluci je mají spojené s jinými kluky z jiných tříd.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama