Každý den je mi hřebíkem

13. června 2016 v 17:56

Řekla bych, že se řadím mezi samotáře. Nevadí mi, když jsem sama. Zkrátka si čtu nebo třeba sleduji anime, kreslím, poslouchám muziku, když prší, tak pozoruju déšť. Ale po určité době cítím, že mi něco strašně chybí. Že samomluva mi nestačí, ale že potřebuji jednoho člověka, s kterým si trochu popovídám, ale ne déle než půl hodiny. Více nepotřebuju.


Když jsem chodila do školy s přáteli, tak mi stačilo být s nimi o přestávkách. Nechodila jsem s nimi ven, protože jsem to neměla zapotřebí. Doma jsem sama odjakživa, jsem zavřená ve svém pokoji, občas mě někdo zavolá na jídlo nebo mi dá nějaký ten příkaz. Ale jinak jsem sama. Na brigádě pracuji odstřižená od ostatních, protože neumím komunikovat s lidma, takže se hodím na ty "skladové" věci jako balení, vybalování a tak dále.
Ale... Od té doby, co nechodím do školy s přáteli, ale pouze s klukama, kde jsem stále "ta nová", tak se cítím sama. Sedím ve své lavici, nikdo na mě nemluví, nikdo mě nevnímá. Čtu si, jsem na internetu a nikdo mou existencí nevnímá. Mám takový pocit, že i kdybych v tý škole sledovala třeba porno, tak si nikdo nevšimne, že tam vepředu někdo sedí, kdo si to tam pouští.
Když přijdu domů, tak... Ticho. Rodiče jsou obvykle na zahradě s přáteli, kam já nechodím, protože tam stejně jenom sedím a mlčím, je to pak stejné jako ve škole. Nikdo nevnímá mojí existenci. Bratr se odstěhoval před pár měsíci a nevlastní sestra je někde s přáteli. Jediným společníkem je mi rybička, která si klidně plave ve svém akvárku a občas mi naznačí, že by žrala.
Moji přátelé... Už to moc nejsou přátelé. Bydlí ve vedlejším městě, v týdnu nemají čas chodit ven a já jsem o víkendu vždy v práci. Ani si nepíšeme, prostě... Odcizili jsme se. Nebo se vlastně já odcizila jim.
V překladu se dá říct, že jsem sama. Nemám nikoho. Žiju se svou myslí a muzikou, ktrá mi křičí do sluchátek. První dny, týdny, nejspíše ty první dva měsíce jsem to nevnímala. Přišlo mi strašně fajn, že můžu být sama, že nemusím před ostatními používat ten svůj mumlák a hrát si na něco, co nejsem.
Ale teď... Už mě bolí hlava. Muzika mi není relaxem a odpočinkem. Už jenom slyším muziku a vím, že to znamená, že jsem sama. Smích ostatních mě dovádí k šílenství, protože vím, že já si s nimi nemám o čem povídat. Nejsem hráč, nesleduju filmy a o holkách si se spolužákama už vážně nepokecám. Přátele mi prý nemají co říct. Že se nic neděje. Že je nic nenapadá a o škole mluvit nechtějí.
Snažím se alespoň letmo začlenit do kolektivu... Ale zjistila jsem, že já si s vrstevníky nemám o čem povídat. Dříve jsem se bavila s dospěláky, ale i oni jsou pryč. Matně už vzpomínám, kdy jsem vedla poslední delší konverzaci a dochází mi, že to bylo s bratrem učitelky angličtiny, který nás doprovázel na školním výletě, protože jiný pedagog s námi jet nemohl. Popovídala jsem si s ním dobře, to je pravda. Ale jenom jednou, jak jinak...
Ty poslední týdny jsou děsné. Hlava mě bolí, pomalu cítím, že chcípám z nedostatku společnosti. Alespoň kapku bych snesla. Nějaký půlhodinový rozhovor... S někým, kdo by mě zaujal.
Hlavně po večerech mi přijde, že mi někdo do hlavy tluče kladívkem. Tisícem kladívek a každé to kladívko do mé hlavy zní jako nějaký hlas, který odněkud znám. Je to divný pocit, ale bolí to...
Ono se to řekne. "Najdi si kamaráda, jdi ven a zabav se", ale to nejde, když mi přijde, že pouze svou existencí lidi odhánim.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dave Sharm Dave Sharm | Web | 13. června 2016 v 19:29 | Reagovat

Dream big!

Live big!

2 lennyspis lennyspis | E-mail | Web | 13. června 2016 v 22:15 | Reagovat

Vyjádřila jsi moje myšlenky,  často jsem na tom podobně... Držím palce, ať jsi spokojená :)

3 Kvidoslav Kvidoslav | 14. června 2016 v 20:21 | Reagovat

Vím až bolestně dobře jak se cítíš... Zhruba poslední rok mi hlavou víří stejné myšlenky... A ono to pořád nechce odejít...
Ale ono to jednou určitě odejde a všechno zase bude fajn. Doufám. Optimismus je už asi to jediné co nám zbývá.Hodně štěstí :-)

4 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 15. června 2016 v 22:09 | Reagovat

Ona škola dost stmeluje- tedy někdy, ale je fakt, že dává lidi dohromady ohledně toho studia, ale pak co- zatím si neumím představit, že bych si kamarády hledala jinak než přes školu (a nemyslím jenom tu svoji), pár výjimek je, ale zoufale málo a takové okrajové.
I když máš internet, jsi vlastně sama. Co s chatem, když potřebuješ opravdový hlas a opravdovou přítomnost.

5 Gura-chan Gura-chan | Web | 1. srpna 2016 v 12:14 | Reagovat

Ne, že bych na tom byla až tak jako ty, ale jsem hodně podobná. I když bych o sobě neřekla, že jsem nespolečenská, ráda jsem s lidmi, co mám ráda, ale jsem introvert proto od nich musím na čas zase pryč a být sama, být spokojená. Řeknu ti pár návrhů, můžeš si je vzít k srdci nebo ne, to už je na tobě. Jestli chodíš do  školy s klukama... je to docela výhoda, kluci jsou totiž bezva, neintrikují, nepomlouvají (pokud to nejsou idioti) a je s nimi hrozná sranda, podle mě jim nebude vadit když se prostě přichomítneš a budeš je poslouchat a smát se s nimi, občas něco poznamenáš :) začnou tě brát. Pokud hledáš kamaráda hledej někoho kdo vypadá podobně ztraceně jako ty a zkus si prostě pokecat (asi to bude těžké ale musíš pro to něco udělat - když neuděláš nic, nic se nezmění) třeba zjistíš, že má daný člověk stejné zájmy (alespoň mě se stává, že má) a pokud ne, i tak se zajímej. Lidi začnou být hodně otevření, když jim nasloucháš a chceš je pochopit, pak budou dělat to samé pro tebe. Mluvím s vlastní zkušenosti. Hodně štěstí :)

6 Jana Jana | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 12:14 | Reagovat

Hele, když tě nikdo nevnímá ani doma - pořiď si psa :) Budeš mít parťáka na život a na smrt a venku tě to občas donutí mluvit na lidi :)

7 Kiara Kiara | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 12:20 | Reagovat

Já mám teď po táborech, kdy se mnou byl někdo prakticky pořád, dost podobný pocit. Sedím doma, dívám se na filmy, čtu si a tak, což jsem dělala vždycky, klidně jsem nevystrčila čtyři dny paty z domu, ale teď je to jako bych o něco přicházela. Jako by mi chybělo jít s někým ven a povídat si o běžných věcech. A to se mi stávalo tak jednou za dva týdny bez lidí, teď to tak mám každý den. Je to hrozně zvláštní a nevím, jak tu díru vyplnit, protože nemám moc přátel, takže je nechci každý den otravovat. Vůbec mi to nesedí k mé povaze.

8 Jack Godman Jack Godman | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 14:32 | Reagovat

Existují pouze dvě varianty:
1. Jsi v tomto stavu spokojená a není důvod něco měnit.
2. Spokojena nejsi, a pak je důvod něco s tím udělat.

Své pocity vyjadřuješ značně depresivně a smutně, což značí, že s tímto stavem nejsi spokojena a úplně smířena. Psát blog je dobrý, vyjádříš pocity, ale nemáš zpětnou vazbu, která je v komunikaci základem. A komentáře se také nedají považovat za plnohodnotnou konverzaci.
Začni postupně, najdi si lidi, se kterými si budeš psát. Blog je víceméně vhodný, protože zde můžeš najít lidi s podobnými pohledy a zájmy. Hlavně žádný facebook a chat. Tohle jen prohloubí tvou izolaci.

9 ČAPILO ČAPILO | Web | 1. srpna 2016 v 15:50 | Reagovat

Dobrý den. Jsem mutant z planety Sheredos. Jsem zoufalý kus hovna, který nikdy nic nedokázal, nikdy neměl kamarády, ani holku. Jsem ten nejpanicovatější panic ze všech paniců. Potřebuji, aby se někdo podíval na mé stránky. Abych měl alespoň nějakou návštěvnost a abych si připadal, jako že jsem alespoň něco v tom svém životě dokázal. Pokud mi někdo v komentáři polituje moji těžkou situaci, tak tím lépe!
Sice je to reklama, ale alespoň jsem upřímnej ne? A to se cení! Taky bych mohl předstírat, že ve skutečnosti chci jen okomentovat nějaký článek a pak někam "nenápadně" podstrčit odkaz na svůj blogís.

10 Iva* Iva* | Web | 1. srpna 2016 v 16:36 | Reagovat

Som presvedčená že so samotou netreba nijako bojovať. Skrátka ďalej pozoruj dážď, počúvaj piesne, prechádzaj sa po lese alebo čokoľvek čo tak rada robíš...je tvojou súčasťou a ak to prijmeš, bude oveľa jednoduchšie s ňou žiť...možno až tak, že si ani nevšimneš, kedy odíde.
Ano....a vieš na čo je ešte samota veľmi dobrá? Na písanie bombastickej knihy! :-D

11 Executor Executor | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 18:41 | Reagovat

Ahoj, tiež sa radím k ľuďom ktorí so svojou situáciou nie sú spokojní. Tiež mi chýba s niekým si pokecať len tak. Dobre, že si spomenula tú hudbu ako symbol samoty, neviem či pre mňa sa nestali takým pripomínačom moje prechádzky, ktoré ma predtým napĺňali viac. No nejako treba začať a aspoň dopisovanie si nie je zlé. Okrem už spomenutých možností je vraj dobré Badoo, poznám dvoch chalanov ktorí si našli cez to dlhodobý vzťah. Vyjadruješ aj nejakú komunikačnú blokádu medzi Tebou a ostatnými. Toto je podľa mňa dôležité. Práve na ňu by som sa zameral, hľadať nejaké spôsoby ako to zbúrať. Možno to súvisí s tým, že nechceš druhým ukázať svoju povahu, alebo so sebavedomím. Ja som tiež býval uzavretejší, ale postupom času sa otváram, nadobúdom vyššie sebavedomie a teda sa mi aj lepšie a pohotovejšie komunikuje. Držím Ti palce! :-)

12 radyprosuperholky radyprosuperholky | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 19:31 | Reagovat

Taky staci mi byt s prateli ve skole :-) , ale nekdy stejnak mam pocit, ze me ostrkuji od sebe

13 Ellie H. Ellie H. | Web | 1. srpna 2016 v 19:50 | Reagovat

Já jsem taky introvert a samotář. Rodiče se bojí, jestli se nestávám asociálem. Chodím jen do školy a ze školy, výjimkou jsou kroužky.
Chci ti jen říct, že se správnými lidmi se dá bavit o čemkoliv. Úplně o čemkoliv. Třeba o cenách brambor v ČR, o stavění stromového domu, nebo o zájezdech do Anglie. Stačí jen správně hledat =).

14 Fox Fox | Web | 1. srpna 2016 v 20:49 | Reagovat

Je mi to líto, upřímně.
Drtíš se svou vlastní existenci, což já vlastně teď dělám také, jen trochu jiným způsobem... Smutné? Možná legrační.
Nicméně, když už to nejde zvládnout, co využít přítomnosti rodičů, oni nejsou tak nedosažitelní, jak se zdají... nakonec, neber to zle, ale de facto jsi se od nich odstřihla sama. Třeba snahu návratu uvítají.
A nebo... tenhle rybník je dost velký na to, aby se v něm našli dvě stejně černé ovce. Není to ono, ale i písmena na hloupém monitoru občas potěší, když už nic jiného.
Bloguješ, využij toho, prošmejdi ostatní ty jejich výstavní smetiště článků a třeba ti někdo padne do oka.. . uvidíš sama.
Sakra, já se navnadila na nějakou dobrou notu..

15 Eli Eli | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 22:12 | Reagovat

Je smutné, že se tak cítíš. Ale určitě se s tím dá něco dělat. :)
Nikdy není "vina" jen na jedné straně. Zkus se zamyslet nad tím, že se třeba trochu sama odřezáváš od ostatních. Začni malými kroky. Napiš staré kamarádce / starému kamarádovi, zeptej se na něco spolužáků, jdi přece jen s těmi rodiči na zahradu. Zajímavá konverzace by mohla přijít z míst, kde bys ji vůbec nečekala. :) Hodně štěstí.

16 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 2. srpna 2016 v 6:52 | Reagovat

Naprosto souhlasím s komentářem Eli. Ono se to samo nespraví, první krok jsi udělala, uvědomila sis svou potřebu nebýt tolik sama. Teď je potřeba udělat druhý krok, někoho oslovit. Jen to musíš opravdu chtít. Hodně štěstí :-)

17 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 2. srpna 2016 v 8:24 | Reagovat

Problém toho, co píšeš je ten, že se pak špatně vrací zpátky. Ještě jsem na to nepřišel.

Bavil jsem se s lidmi, kteří nebyli moc OK - samá pařba, chlast a další hnusárny. Nejsem žádnej moralista, ale když ty lidi  jdou z průseru do průseru, tak je čas vycouvat, tak jsem to udělal a od tý doby jako bych spálil všechny mosty...

18 smartly smartly | 28. října 2017 v 19:38 | Reagovat

Poznám. S niektorými ľuďmi je to jednoducho na míle vzdialené, to hneď cítiš že do tej partie nepatríš a vycítia to aj oni, keď sa tam budeš nasilu tlačiť. Ja si napríklad nemám s chalanmi čo povedať, takže takmer všetky moje kamarátky sú baby. Ale neviem, ako to máš ty, na škole kde je to samý chalan, a ešte priemyslovka.  Napríklad my sme sa až v poslednom ročníku na gympli našli skupina 8-9 ľudí, s ktorými sme si dobre rozumeli a teraz sa občas stretávame na kamošovej chate. Čo je ale škoda že sme na to neprišli skôr, teda celých prvých 5 rokov na gympli :-| Určite sa nájdu aj tebe blízki ľudia len to môžu byť trebárs tí, ktorí sami moc nekomunikujú. Holt introverti sa medzi sebou zoznamujú sakra ťažko. Ale keď vytrváš časom sa to bude zlepšovať :) Treba asi mať trochu šťastia, ísť na to trochu inteligentne a nevzdávať sa v polke cesty. Podľa novších článkov mám dojem, že už je to o niečo lepšie, mýlim sa?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama