Nálepky

16. dubna 2016 v 23:49
Od té doby, co jsem odešla z gymplu, jsem ztratila kontakt s přáteli. Bydlí daleko, oni nemají čas, já nemám čas. Když jsem šla na novou školu, řekla jsem si, že nebudu hledat přátele. Chtěla jsem najít chuť k učení, učit se, uspět, projít, udělat maturitu a být na sebe hrdá. A ono se mi to i povedlo. Třída je víceméně chlapecká, a i když jsem si často rozumněla více s klukama, tak s těmahle si nemám moc co říct. Nemáme společné zájmy. Když jsem je začala sledovat, tak jsem pochopila, že to jsou prostě... Kluci. Strkají do sebe, urážejí se, nadávají si a občas se i porvou (hlavně na těláku, když jsme v gymnastický tělocvičně). Ti kluci mi nesedli. Nerada mluvim sprostě, i když mám tři slova, co prostě používám. Nemluvila jsem s těma klukama a holky ve třídě mě mezi sebe nepustily. Nevadilo mi to, říkala jsem si, že to přežiju těch pár let a bude to.


Ještě ten den, co jsem nastoupila do třídy, mi napsal jeden spolužák, že kdybych něco potřebovala, tak mám napsat. Podle jména jsem netušila, o koho se jedná a z profilovky jsem to také nevyčetla. Nevadilo mi to. V podstatě jsem se jeden večer vyptávala pouze anonyma, kterého jsem nedokázala zařadit.
Ve škole jsem ho nepoznala. Nevadilo mi to, hleděla jsem si svého a nevnímala. Ale na angličtině jsem neměla učebnici, tak mě učitelka posadila vedle jednoho kluka. Podle popisu, co mi dal předchozího dne a jména jsem pochopila, že je to ten, co mi předchozího večera odpovídal na otázky. I jeho jsem si původne zaškatulkovala do té skupiny "hlasití a vulgární". Ale v hodině byl úplně jiný. Byl milý, nevadilo mu, že se dělí o učebnici, naopak se třeba ještě ptal (když jsme vyplňovali nějakou úlohu), co si myslím, že je dobře. Nepsal to, jak on sám chtěl, ale ještě jsme se domlouvali, jak tu větu nejlépe napsat. Zazvonilo, odešel ze třídy a opřestávce byl zase jako předtím. Jak jinak. Sice mě trochu překvapilo, že byl milý na novou holku ve třídě, protože reakce kluků, kteří seděli sami, když jsem přišla, mluvila za sebe Toho jednoho jsem slyšela jasně šeptat: "ježiši, ke mně ne". Dva mlčeli. Sedla jsem si k tomu, co seděl nejblíže ke mně, když mě tam učitel přivedl a on si okamžitě odsedl. Vzal si věci a sedl si k jinému klukovi, co seděl sám. Překvapilo mě to? Ne. Mrzelo? Ano.
Ta třída je klučičí, nemohla jsem se divit, že ta jedna holka, jako jsem já, bude ignorovaná.
Když jsem přišla domu a připravovala si do školy, zjistila jsem, že nevím, co znamená jistý předmět a učebna, kde je. Přemohla jsem se, abych napsala tomu klukovi a zeptala se, co to je, kde to je a co potřebujeme. A on odpověděl. A přesto, že to bylo přes net, tak odpověděl mile. Nebyla to prostá odpověď, ale i s pozdravem, menším rozepsáním a emotikonem. Poděkovala jsem, chvíli jsme si pak psali, ale poté jsem šla spát.
S tím klukem jsem si ještě několikrát psala. Vždycky se na internetu zdál neuvěřitelně milý, ve škole jsme spolu nikdy nemluvili, ale proč taky? Má tam svoje přátele a nepotřebuje se bavit s holkou, co čumí do knížek. Ale přesto se z té třídy zdá úplně jiný. Když do mě jeden kluk vrazil na schodech, tak jenom kouknul a běžel dál. Když on strčil do jednoho, který následně vrazil do mě, tak se mi omluvil, že ho na mě strčil.
A nedávno? Měli jsme angličtinu, ale měli jsme zrovna tak blbý počet lidí a lavic, že to dopadlo tak, že jsem seděla krapaet izolovaná od ostatních. Učitelka řekla, že jí to je líto, ale není místo, aby mě posadila blíže k ostatním. Nevadilo mi, že sedím izolovaná od ostatních. Učitelka ještě dodala, abych si nemyslela nic zlého, když tedy sedím tak daleko od ostatních, že to nemyslí zle. A ten kluk? Řekl asi něco takového: "To jste neviděla Kubu, když přišla. Sedla si k němu a on? Prostě se zvedl a odešel si sednout jinam... Kretén." A zvedl se. A sedl si ke mně.

Já nevím...
Asi jsem to okoukala od rodiny, ale odjakživa soudím lidi podle prvního dojmu. Dám jim na čelo nálepku a tu jim z toho čela nikdy nesundám. Ale přijde mi, že u tohohle kluka ta nálepka s "hlasitý a vulgární" stále padá na zem.
Máme ve třídě ještě pár holek. Není k nim milý, vidím to. Slyším to.
Asi mu zatim tu nálepku na čelo nebudu lepit. Ale nebudu ji ani vyhazovat. Jednou ho milé chování vůči mě přejde. Vím to.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pola Pola | Web | 17. dubna 2016 v 15:54 | Reagovat

Taky lidi soudím podle prvního dojmu a pak jim ty nálepky jen těžce sundavám. Ale já prostě už na první pohled vidím, že to jsou všechno kreténi :D
A myslim, že tohohle si asi fakt odhadla na první pohled špatně. Oni kluci jsou úplně jiný, když jsou spolu, prostě maj furt potřebu se předvádět před ostatníma klukama... některý jsou takový samozřejmě i normálně, ale jak vidíš, tak ne všichni. A tenhle má evidentně mozek a umí se slušně chovat. Třeba jednou budete kamarádi, když ho k sobě pustíš trochu víc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama