Čtvrtý syn

12. března 2016 v 21:04
Moje máma mi vždycky říkala, ať nejdu v jejích stopách. Byla kuchařka a nepřála si, abych se chytla vařečky, protože jsem podle ní měla na víc. Já se do vaření nikterak nehrnula a brácha už vůbec ne.
Táta zase říkal: "Chtěl bych, aby nějaký můj syn šel v mých stopách." Do nedávna jsem ani netušila, co můj táta dělá, jenom jsem věděla, že to má co dočinění s počítačema, ale více nic.
Táta schválně řekl "syn", protože věděl, že já chci být doktorka nebo něco toho typu. A navíc ani trochu nevěři, že by mě chytly počítače.



Snu ohledně doktořiny a všeho takového jsem se vzdala ve chvíli, kdy jsem poprvné poznala chemii a pochopila, že to není nic, co bych dokázala kdykoli použít nebo se jenom naučit. Biologie mi začala dělat problém ve chvíli, kdy se k tomu připomotali latinské názvy a já se začala ztrácet. Vzdala jsem se doktořiny a pochopila jsem, že mám problém. Neumím fyziku a matematiku. Nedorozuměla bych se německy ani anglicky, protože mám jakýsi blok v jazycích. Sice docela ovládám gramatiku, ale nevím, jak šly za sebou ty literární období a tyhle věc. Ekonomie je španělskou vesnicí, dějepis je směsicí válek a mučení, který nerozeznám. Chemie je moje osobní peklo s nejlepším satanem, který existoval. A biologie dávám ze všeho nejlépe, ale není to nic, co by mě dokázalo uživit. Takže jsem v podstatě vyloučila veškeré předměty, které studuju, abych zjistila, že jsem nehorázně v háji.
Ale poměrně nedávno jsem ve škole začala programovat. Moc lidí to ve třídě nechápe, ale já snad poprvé v životě nejsem mezi tou nechápavou skupinou. Mně se to programování libí, nedělá mi to velké programy a poměrně rychle se to i učím. A tak jsem přišla za mamkou a řekla: "Já bych chtěla jednou... Programovat." Programování není věc, kde by bylo mnoho žen, ale obecně tam není moc lidí. Máma mě každopádně poslala za tátou, že ten mi na to něco řekne, že ona nemá co říct.
A tak jsem o tři týdny později jela konečně s bráchou k tátovi. Jelikož pomalu brácha dokončuje veškeré školy a měl by začíít pracovat, tak se obvykle řeší jenom on a jeho práce, kterou má zatim nejistou. Každopádně jsem tátovi chtěla říct o tom programování, ale nějak jsem se nedostala ke slovu. Vlastně až navečer, když nás táta šel vyprovodit k autu a rovnou šel vyvenčit psa. Byl nějak prostor k mluvení, tak jsem tátovi řekla, že bych se chtěla věnovat programování. A on byl překvapený. Ale nic na to neříkal, jenom řekl, že je to pěkné a pokud mě to bude bavit, tak proč ne. Odjeli jsme a více o tom nemluvili.
Když jsem s mámou po pár dnech navedla nějak na to, že táta na to programování nijak nereagoval, tak mi řekla, že s tátou volala, i když původně o něčem jiném, tak se dostali ke mně.

Co chci tímhle článkem říct... Celej život mi přišlo, že táta bere jako svoje děti pouze mé bratry. Že ho zajímají, stará se o ně a tak. Že já jsem jenom... Přívěsek, co dostal ke třem synům jako "bonus". A pak mi mamka řekla tohle:
"Táta je na tebe pyšný, že ses rozhodla jít v jeho šlépejích"
Po sedmnácti letech jsem pochopila, že můj táta je programátor. A poprvé jsem slyšela, že by na mě někdo byl hrdý. Byla jsem nadšená... Konečně.
Ale pak máma řekla:
"I když se cítí, jako by měl čtyři syny."

Takže... Když nepřijde mou existenci, tak se pokusí přijmout alespoň existenci dalšího syna? Chápu dobře? Nebo se mu nelíbí fakt, že by dcera kráčela v jeho šlépejích, když jeden syn nechce a dva jsou moc malí na rozhodování?
Já nechci být čtvtým synem...
Já chci být první dcerou...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pola Pola | Web | 13. března 2016 v 23:12 | Reagovat

Myslím, že by sis z toho měla vzít to pozitivní a to jest to, že je na tebe táta pyšnej ;-)

2 Body Body | 14. března 2016 v 15:48 | Reagovat

[1]: Já to beru a jsem za to ráda, ale on je teoreticky pyšný na syna a ne dceru

3 Pola Pola | Web | 14. března 2016 v 21:38 | Reagovat

[2]: Tak to už je ale jeho "problém". Nevím, proč to tak bere, i holky můžou bejt programátorky, dneska dělají ženy všechno, co muži... A zrovna programátorství mi nepřijde jako bůhvíjak mužská záležitost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama