Leden 2016

Až přijde domů

31. ledna 2016 v 17:53
TT: Čekám

Mám právo být unavená?

27. ledna 2016 v 18:12
Po mnoholetém sportování, vákendových závodech a nekonečných trénincích jsem si zvykla na jednu věc - na únavu. Pamatuji si dny, kdy jsem přišla domu, sprchu di ávat nemusela, protože jsem to stihla v klubu, hlad jsem neměla a šla jsem rovnou spát... Co na tom, že ještě neskončil ani večerníček. Byla jsem fyzicky unavená, ale ráno jsem se probudila a byla v pohodě, ač jsem cítila bolest v každém svalu. Dokázala jsem pracovat, trénovat, učit se a fungovat, aniž by si někdo mé únavy všimnul.

Řev

14. ledna 2016 v 20:14
Nenávidím na dni pouze jednu věc. Není to ráno, protože vím, že začíná nový den a já se bojím toho, co mě čeká. Není to noc, protože vím, že jsem zase o den blíže ke smrti. Není to dopoledne, protože musím sedět ve škole. Nenávidím ty chvíle, kdy musím přijít domu.


Always

14. ledna 2016 v 15:59
Nenávidím ty dny, kdy přijdu domu, pustim internet a zjistím, že se stalo něco zlého... Vlastně nenávidím jenom ten fakt, že přijdu domu. Nerada tam chodím, nerada jsem v jednom bytě s ostatními členy rodiny, ale to není to podstatné.
Když se před pár dny oznámila smrt Bowieho, tak jsem na to moc popravdě nereagovala. Neznala jsem toho zpěváka, nebyla jeho fanynkou, nedokážu si vybavit žádnou jeho písničku, ale stejně to je zlé. Když se dozvím, že někdo zemřel na rakovinu, tak děkuji, že má babička je ještě mezi námi...
Dnes však zapnu internet s poměrně dobrou náladou, kouknu se na zeď na Facebooku a úsměv mi ihned slezl... Alan Rickman. Proč?

Není chemie jako chemie

12. ledna 2016 v 17:56
Některá je totiž mnohem horší než ta druhá...