Rozbrečela jsem mámu...

5. prosince 2015 v 9:53
Středa, 25.11. - písemná práce s váhou 8 z němčiny. Učila jsem se na ni týden, uměla, co šlo a věřila, že písemku napíšu maximálně za tři.
Pátek, 27.11. - učitelka ještě neoznámila známky, ale řekla "dopadlo to dobře".
Pondělí, 30.11. - stále nemáme známky, chybějící dopisují písemku
Středa, 2.12. - stále nemáme známky
Pátek, 4.12. - učitelka ještě známky nedala na web


Alespoň takhle jsem to tvrdila mámě...
Psali jsme až v pátek, měla jsem tedy více času učit se, ale známky nám oznámila už v úterý přes bakaláře. Dostala jsem za pět. Znamená to, že propadám už i z němčiny. Moc dobře jsem věděla, že máma mi už žádnou pětku nebo čtyřku neztrpí, bála jsem se jí to říct a tak jsem mlčela a říkala, že známky ještě nemáme.
Ale včera jsem večer, když jsem si šla odnést talíř od večeře do myčky mě zastavila máma.
Už podle toho, jak seděla, jsem poznala, že je tu problém.
"Volala jsem si s mámou Báry (//spolužačka) a ta říkala, že známky z němčiny už máte skoro celý týden..."
Stiskla jsem rty, odložila talíř a netušila, jak se ze své lži vymaním.
A tak jsem se rozbrečela. Neunesla jsem to všechno, co na mě bylo položeno a rozbrečela jsem se. Bylo to sice jen pár slz, ale to stačilo k tomu, abych mámu naštvala. Křičela na mě, vrazila do mě a byla naštvaná. Chápala jsem ji, lhala jsem, ví, že to dělám a nenávidí to.
Po pár minutách mě poslala pryč. Šla jsem do vany, pustila vodu a tam se teprve řádně rozbrečela. Nechápala jsem, jak mohu mít tyhle špatné známky, když se více jak týden učím. Nechápala jsem, jak nemohu z látky z němčiny získat alespoň polovinu bodů, abych mohla se čtyřkou projít někam dál... Nechápu nic.
Když mi voda sahala po pas, vypla jsem kohoutek a pokusila se přestat brečet. V té chvíli jsem přes tenkou zeď mezi koupelnou a kuchyní slyšela mámu. Opět volala s Bářinou mámou. Ale tentokrát brečela.
"Nevím si s ní rady..." "Co mám dělat? Co mám s ní dělat?" "Psychiatr?"
Poslouchala jsem útržky mámina rozhovoru do té doby, než položila telefon. Její pláč mě ničil, protože jsem věděla, že přes problémy, co máme s bytem, ona s prací a bratr se zdravím, tak zrovna kvůli mě brečí.
Pak přišel otčím a řekl: "Vždyť víš, že ona to umí a ví..."
"Ale propadá. Ve třídě je podle třídní nejhorší"
Netušila jsem, že až takhle šptaná se známkami jsem...
Znovu jsem pustila vodu, protože jsem to nechtěla dál poslouchat.
Nevím, o čem mluvili, ale když jsem šla na notebook a zapla Operu (která má nastavení, že po zapnutí automaticky najede na stránky, které zůstali minule), tak jsem spatřila tři složky. Gymnázium ve vedlejším městě a dvě pedagogická lycea.
Už to pochopila? Zeptala jsem se sebe samé v té chvíli.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 7. prosince 2015 v 16:11 | Reagovat

Ach, Bohové. Proč hned volat doktory, když děcka vykazují něco, co se na nich psychické stránce nezdá... nebo nejsou přesně podle jejich představ. Dřív to bylo považováno za naprosto normální. A do hraničních případů to i normální je.

2 Pola Pola | Web | 7. prosince 2015 v 22:10 | Reagovat

To je mi líto... Promiň, ale tvoje máma... no zkrátka si myslím, že fakt není normální posílat tě k psychiatrovi jen kvůli známkám. Psychiatr se zabývá opravdu duševně nemocnými lidmi, to se známkama nemá vůbec, ale vůbec nic společnýho.

3 Body Body | Web | 8. prosince 2015 v 9:27 | Reagovat

[2]: To není máma, co mě k němu chce poslat, to navrhla ona její přítelkyně. Mám pocit, že máma na tyhle doktory no... Nevěří

4 Pola Pola | Web | 8. prosince 2015 v 18:48 | Reagovat

[3]: Aha tak to jsem špatně pochopila, promiň. Každopádně byste si o tom asi měly nějak v klidu promluvit a všechno to probrat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama