Až vyrostu, budu...

3. prosince 2015 v 21:09
Zcela netuším...


V deváté třídě nás učitelka zahlcovala obrovským množstvím testů o tom, co je naše osobnost zač, na co se budeme hodit a tak. Pamatuju si ty testy moc dobře. Pokaždé, vždy a všude mi vyšlo, že jsem INTJ. Dokonce jsem si uchovala print screen jednoho výsledku testu, tak to zde ukážu. Větší rozlišení zde.


Když jsem si to ak prohlížela, tak jsem se dokázala určit jako: Bezcitná introvertní mrcha, co nesnáší zmatek a odmítá žít v budoucnosti. Na druhý pohled mi přišlo, že je docela... Zvláštní, že všechny výsledky jsou přehoupnuté přes 90 %. To je docela výrazný INTJ, pokud se nepletu.
Když odbočím od výsledku osobnosti a přejdu na výsledky profesí... Vyšlo mi převážně něco, co se týká počítačů, stratég, ekonom, analytik a odborný spisovatel...
Netuším, co bych z těchto věcí chtěla dělat, protože se necítím ani na jednu věc.
Nadále nás jednou učitelka vzala na úřad práce, kde nám dovolili hrabat se v deskách se stovkami profesí a jejich popisem. Mohli jsme si jich pár vzít. Myslím, že jsem vzala archeologa, spisovatele a zubaře.
Archeologa kvůli tomu, že mě zajímají staré civilizace.
Spisovatel, protože to je něco, co mě nesmírně láká.
A zubaře kvůli svému dědovi.
Nakonec jsem však všechny papíry vyhodila a šla do poradny, kam jít na střední a na co se orientovat. Poradili mi gympl, což bylo nejhorší rozhodnutí mého života, ale čert to vem...
Jak sakra někdo může po patnáctiletém děcku, aby si vybralo, co bude dělat celej zbytek života? Tuhle otázku si pokládám už dlouho.
Už jsem psala, že bych ráda napsala knihu, to je tak vše. To není profese, to je spíše koníček.
Proč tohle vůbec píšu? Proč přemýšlím?
Protože na mě máma řvala. Řvala kvůli známkám, uhodila mě a řekla, mi co za člověka jsem. Takže tu sedím, trápím se a nevím, co budu dělat. Pokud prolezu druhákem, tak si budu muset vybrat už pomalu zaměření předmětů, z kterých budu maturovat. Pokud neprojdu a neudělám reparát, tak budu muset jít na jinou školu... Ale kam? Už nechci na žádné gymnázium, ale ve městě není kam jít. A mimo město? co mám dělat? Kde? Co je moje budoucnost?
Možná bych měla znova zajít do té poradny... Třeba mi pomohou, ale kdo ví...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Li Li | 4. prosince 2015 v 20:07 | Reagovat

Jsem na tom skoro stejně - INTJ, na škole, která mi bude k ničemu, co budu dělat, nemám nejmenší tušení, matka ani nevěří, že dodělám střední. Dřív jsem se tím děsně trápila, teď už to nijak neřeším. Jen klid, ono to nějak dopadne, třeba jednou z ničeho nic objevíš něco, co by tě bavilo a co pak budeš dělat :-) Jen ty poradny mi přijdou zbytečný, protože tohle je něco, na co si musíš přijít sama, ale tak třeba ti to pomůže.

2 Pola Pola | Web | 4. prosince 2015 v 23:12 | Reagovat

Taky si myslím, že poradny jsou zbytečný. Ty sama nejlíp víš, co tě baví a co ne.
Současný školský systém taky nechápu, přesně jak píšeš, v 15 člověk ví úplný kulový a častokrát to ví i v 18 nebo ve 20 letech...
Podle toho, co píšeš, se na gymplu dost trápíš. Možná by pro tebe bylo lepší odejít. Proč nechceš jít do jiného města na intr? Aspoň budeš o něco nezávislejší na rodičích, protože budeš domů jezdit jen na víkend. A stejně se od rodičů jednou budeš stěhovat, nebudeš tam žít věčně. Možná by tě jiná škola i víc bavila a šla by ti líp než gympl.
A na ty testy se taky vykašli. Lidi se nedají takhle generalizovat. Samozřejmě někdo je introvert nebo extrovert atd., ale člověk má v sobě tolik různých stránek... z nějakých procent se vůbec nedá říct, jakej ten člověk doopravdy je.

3 Body Body | 5. prosince 2015 v 9:19 | Reagovat

[1]: Máš pravdu ohledně poraden, ale zoufalství je zoufalství

[2]: Už nad tím intrem a školou přemýšlím od půlky prváku, blokem vždy byli rodiče, kteří nechtěli o přestupu slyšet a mé znšmky sváděli na školu.
Ale pravda... Po včerejším večeru o tom uvažuje už i máma...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama