Sama

2. listopadu 2015 v 20:36
Život mě naučil, že se nemohu spoléhat na člověka, který je se mnou méně než deset let. Měla jsem pár přátel, kteří krátce po příchodu odešli, nemohla jsem jim věřit, nemohla jsem se svěřit, nemohla jsem se opřít. Nemohla jsem se ani opřít o rodiče, protože oba dva mají nyní nové rodiny a já kmitám mezi nimi sem a tam. Dobře, chápu je... Jsem zkrátka dítě z rozvrácené rodiny, co se muselo spoléhat na přátele.

Bylo úterý odpoledne. Ve škole jsem dostala špatnou známku z chemii a dostala o přestávce drsnější přednášku od učitelky, která nemá ráda propadlíky - mě. Se svěšenou hlavu jsem poslouchala, odkývala vše potřebné a následně se po omluvě, že zaberu, šla sbalit a vyrazila jsem do druhé třídy.
Bylo mi na nic. Vždycky mi je na nic, když jsem pokárána. Vím, že chemii sama nezvládnu, proto jsem se vydala za spolužačkou z druhé třídy, která je mi zároveň od školy kamarádkou. Došla jsem k jejich třídě, když jsem ji viděla stát tam s klukem. Třeťákem. Mluvili spolu, pak si mě všimla, zamávala mi, já jí také, ona kluka objala, políbila a vyrazila ke mně... Netušila jsem, že s někým chodí, ale já toho nevím. Svěřila jsem se jí s problémy chemií a zeptala se, zda stále platí její nabídka, že by mi pomohla s chemií. "Jo, jasně!" odpověděla. "A máš o prázdninách čas? V pondělí píšeme a já to nechápu..." zeptala jsem se. Ona však zavrtěla hlavou. Neměla čas, jelikož měla plány se svým klukem, kterého jsem ještě nepoznala. Ani jeho jméno nevím.
Tak jsem řekla, že je to v pořádku a šla do třídy mé spolužačky hledat druhou kamarádku, kterou znám také od školy. Ta mi řekla, že mi pomůže, ať přijdu v pátek ve tři k ní, že dříve nemůže.
Byla jsem šťastná, že mi někdo pomůže s chemií a nedočkavě čekala na pátek.
Pátek přišel. Šla jsem za kamarádkou, která bydlí přes celé město, zazvonila, ale otevřela mi její mamka. "Je venku," řekla mi. Omluvila jsem se, že jsem vyrušila a šla jí zavolat. Nezvedala mi to. Šla jsem tedy domu a tam zavolala znovu. "Promiň mi, byla jsem venku s Martinem," udala důvod. Zeptala jsem se, kdo je Martin... Prý spolužák, který se jí líbí. Pozval ji ven. A tak na mně zapomněla. Přes víkend už čas neměla, tak jsem zůstala sama.
Snažila jsem se učit chemii, ale nedopadlo to. Cítim to na čtyřku, co mohu dělat?
Zeptala jsem se alespoň dnes, zda by m chemii některá z nich nvysvětlila, ale nemají čas, jelikož mají obě dve přítele. A já jsem sama. Podivuhodně. Asi propadnu z chemie, ale to nevadí, beztak propadám z několika předmětů.
Nevadí mi, že propadám... Vadí mi, že jsem pátým kolem. Že jen jdu za dvěma páry a sleduju jejich štěstí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lia Lia | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 16:19 | Reagovat

Tvůj blog sleduju už delší dobu, bohužel (a s omluvou) se hodlám napsat komentář nyní.
Ten pocit samoty znám, furt se cítím, že dolejzám, přitom si já udělám čas vždycky na toho, kdo se mě zeptá, a kdyby náhodou by to nevyšlo, ozvu se.
Zase musím se dívat z pohledu té tvé kamarádky s přítelem. Jestliže nemají na sebe moc čas a vidí se prostě párkrát, měla bys to pochopit.
Ale jestliže ho vidí furt, nešla s tebou, protože prostě on, nevím, tak je to asi divná kamarádka.
Nevěš hlavu, já chemii taky nezvládala, ani nezvládám. Držím palce, snad budeš mít i jedničku někdy :D

2 Anna Anna | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 12:43 | Reagovat

To mě mrzí. Já sama se vždycky nabídnu, že pomůžu s látkou, ale nakonec to dopadne vlastně tak, že všichni se smějí, že já budu něco vysvětlovat. Minuly rok jsem měla trojku z matiky a od té doby se nemůžu zbavit pomluv, ačkoli v tomhle roce mám zatím jenom jedničky.
Kamarádi jsou falešní. Přesvědčila jsem se o tom před nedávnem. Dávám vše druhé šance, všechny obskakuju a vymýšlím dárky na Vánoce, ale nikdo to neoceňuje.
Nesnáším být pátým kolem u vozu. Vždycky si připadám nechtěná a opuštěná.
Jestli ti ty kamarádky i příště řeknou, že mají už plány nebo naopak, ti slíbí, že ti pomůžou a nakonec poběží za svým přítelem... nejsou to kamarádky. Můžeš poprosit i jiné lidi.
Doufám, že se ti podaří chemii i jiné předměty vytáhnout a nepropadneš :)

3 Pola Pola | Web | 9. listopadu 2015 v 19:03 | Reagovat

Co se týče učení, je možná lepší obrátit se na nějakého profesionála, který doučuje nebo přímo na nějakého učitele (nemusí to zrovna být tvoje učitelka chemie).
A co se týče toho, že jsi sama... Asi si zkrátka nenarazila na ty správné lidi. Já jsem na tohle měla obrovské štěstí a na přátele si nemůžu stěžovat, na druhou stranu se občas mezi nimi taky cítím, jakože už mezi ně nepatřím (studují totiž vš v jiném městě, než já). Ale vím, že by se na mě nevykašlali.
Zkus prostě "rozhodit sítě" a občas s někým prohodit nějaké to slovo, zeptat se třeba jak se má nebo co dělal o víkendu. Třeba si s někým padneš do oka. Nebo se zkus přihlásit na nějaký kroužek, tam je seznamování méně nucené.

4 Sonya Sonya | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 20:58 | Reagovat

Vnímam lepšie to - ale ide iba o môj súkromný názor! -, že sa na teba "vykašlali" kvôli chalanom, hoci je to úbohé. No na mňa sa vykašlali komplet všetci kvôli mojim psychickým problémom. To prvé je i pochopiteľné, hoci ich neobhajujem! Ale môj prípad? Došľaka, vybrala som si tie obtiaže sama? Nemám jediného reálneho priateľa a našťastie ani vzťah. Obe dokážu padnúť v priebehu chvíle a o čom to teda celé je? Podstatné je vychádzať dobre sama so sebou.

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 21:16 | Reagovat

Tak já taky táhnu "foreveralone", ale naštěstí mám kamarádky, které jsou na tom stejně.

A to, že se s někým domluvím, a pak na to zapomenu je opravdu hrozné... Nikdy bych to nebyla schopná nikomu udělat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama