5 4 4 4 4 3 2

22. listopadu 2015 v 12:34
Co jsou ta čísla zač?


Čtvrtletí je už za námi. Nastává týden třídních schůzek, pedagogických rad, známkování, kárání a nervozity.
Už je tedy zřejmé, co jsou ta čísla zač.
Chemie, němčina, angličtina, matematika, fyzika, čeština, biologie.
Já se tak nesmírně snažim, sedim za stolem na tvrdé židli z které mě bolí zadek, okusuju propisky tak, že je už ani nemůžu zavřít, dáseň mám od nich rozedřenou do krve, rty okousané z nervozity z každé písemné práce a desetiminutovky. Klepu se, nespím, koušu si nehty, zatínám zuby, nejím nebo jím až moc, zanedbávám sebe i své blízké, mlátím hlavou do stolu a...
Ne. Nic.
Třeba minulý pondělí. Naučila jsem se na krátkou písemku z rovnic z chemie. Uměla jsem je všechny nazpaměť, dokázala je přeříkat i ze spánku, přeříkala je i spolužákům ve škole, následně se usadila do lavice, zhluboka se nadechla, uchopila svou okousanou propisku a otočila papír.
Zastavilo se mi srdce, nemohla jsem dýchat, ty rovnice... Byla to změť neznámého. A najednou mi to došlo. To neznámé se stalo známým, rozumněla jsem všemu, co bylo napsáno na papíře, dokázala jsem doplnit správné značky, dokázala jsem vyčíslit, určit prudkty a dokonce rozpoznat, jakou barvu bude mít sloučenina. Tak moc jsem si věřila, že dostanu jedničku a mj průměr se přehoupne, abych dostala ve čtvrletí alespoň 4-.
Odevzdala jsem písemku s hrdostí a úsměvem na tváři. "Učila ses?" zeptala se učitelka, když viděla můj výraz. Přikývla jsem a usmála se po dlouhé době.
Byla jsem na sebe tak hrdá.
Pak nastal čtvrtek. Učitelka přišla do třídy naštvaná, i když to musela zavinit jiná třída a ne my. Ta učitelka je vždycky tak milá, ale nenávidí propadlíky a flákače. "Mám vaše písemky," zamručela a šla je rozdat.
Položila přede mne ten papír bílou stranou nahoru. Zastavilo se mi srdce. Chvilka napětí, kousnutí do rtu a otočení onoho listu.
"Tak co máš?" sykla ke mně holka přede mnou. V ruce držela papír s červenou dvojkou.
Rozklepala jsem se a málem i rozbrečela. V rukou jsem z posledních sil držela papír s více červnou barvou než mou tmavě modrou. 4-. To byla má známka z rovnic, které jsem uměla přeříkat i pozpátku.

A tak sedím doma, tentokrát nad angličtinou. Snažím se rozumět článkům, ale nevím... Slovník používám více než vlastní hlavu. Máma ještě není doma. V pátek odjela pryč a ještě nepřijela. Na známky se ptá vždy v neděli večer... Co jí mám říct? Věřila mi...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saxofon Saxofon | 22. listopadu 2015 v 12:47 | Reagovat

To znám na něco se učím pak je vše špatně. Určitě to tvoje mamka pochopí, snad.:)

2 Pola Pola | Web | 22. listopadu 2015 v 21:47 | Reagovat

S chemií jsem taky měla velký problémy, který jsem dlouho neřešila. Škola běžela už x měsíců a moje známky z chemie? Deset pětek za sebou. Ani jedna čtyřka, jen samý pětky. Čistej průměr 5,00. Pak jsem si musela sehnat doučování a hned se všechno otáčelo k lepšímu. Skončila jsem s průměrem 3,8. Zkus si taky najít doučování, látka se líp chápe, když ti to někdo vysvětluje, než když se to učíš sama.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama