Vykreslit se

23. října 2015 v 14:07


Už od malička mám ráda kreslení. Kreslila jsem vždycky, všude a dočehokoli, pokud jsem uznala, že je potřeba kreslit. Vždy jsem se vykreslovala z nálady, která mě právě sužovala. Někdy mé obrázky byly šťastné a pozitivní, ale většinou jsou (hlavně poslední dva roky) takovéto. Neurčité, v ohnivých nebo krvavých barvách s lidmi, kteří jsou v něčem uvěznění, spoutaní nebo se jenom bojí ukázat. Proč tak kreslím?
No protože vykresluji své pocity a to, v jaké situaci zrovna jsem. A tohle? Někdo, kdo je spoutaný a to ihned na dvakrát (něco na způsob kazajky + řetězů), kdo má tvář zakrytou, vlasy chaotické a v barvách ohně... Sama sebe se ptám, proč se tak zrovna cítím. A sama sobě smaozřejmě odpovídám.
Jsem středoškolák, jsem podprůměrný středoškolák, co je více nemocný než zdravý. Jsem neznalá v jazycích, přírodních vědách, ale i ve vědách společenských. Jedna špatná známka za druhou v těch třech oborech nutí učitele pokládat mi otázky, co sakra dělám na jejich škole, když jsem nicka. Když nejsem nikdo, koho by mohli s nadějí gyučovat, když jsem akorát vyvrhel, co sebral místo člověku, kterému by se dařilo lépe než mně, ale bohužel napsal jednou horší test na přijímačkách.
Nedokážu jim odpovědět, ale každá ta otázka mě nutí sklonit hlavu o trochu níže a spoutat se dalším řetězem, který mě ničí více a více. Snažím se učitelům a rodině dokázat, že na tý škole mám místo, že budu lepší, že nepropadnu, ale... Řetězy jsou moc těžké.
Minulý týden jsem ze sebe s vypětím všech sil shodila všechny řetězy a učila se, co mi psychika dovolila. Naučila jsem se dokonale na písemku z němčiny, uměla jsem gramatiku, slovíčka, rozumněla textům, uměla vše potřebné. Pak jsem napsala test a měla pocit, že budu mít dvojku. Byla jsem na sebe tak nesmírně hrdá a řekla si, že řetezy, co jsem hodila do kouta, už nikdy nenechám nikoho hodit na má záda a spoutat je jimi.

A dnes byl den D. Známky z němčiny. Kousala jsem se do rtu a čekala, co učitelka řekne. Říkala jednotlivé spolužáky, srdce mi tepalo a zastavilo se mi, když řekla mé příjmení a známku.
Doufala jsem v dvojku, ale... Pět.
Dostala jsem pětku. Ze čtyřiceti bodů jsem dosáhla pěti bodů.
Málem jsem se rozbrečela a cítila jsem, jak za mnou stojí učitelka němčiny a opět mi navléká kazajku, obličej mi motá do špinavého obvazu a také to, jak mě spoutává prvním řetězem. Pak učitelka chemie, která mě šla zkoušet. Stála jsem k ní zády, hlava skloněná a mohla jsem jen poslouchat, jak mi za zády řinčí řetěz, který mi obmotává kolem těla.
Pak matikářka... Fyzikář a nakonec spolužáci. "Snaž se!" křičí na mě, ale já je přes řinčení řetězů neslyším...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 STIAK STIAK | 9. listopadu 2015 v 13:27 | Reagovat

Ten obrázek je neskutečně krásný...
A tvoji situaci... Chápu, jaké to je, když se snažíš, ale přesto je to nakonec všechno na hovno, protože se ti to postě NEMŮŽE povést... chápu to, znám to...
drž se...

Očividně tvůj blog budu navštěvovat častějc...
Drž se, věřím ti...

2 Pola Pola | Web | 9. listopadu 2015 v 18:33 | Reagovat

Nenech nikoho, aby ti říkal, jaká jsi nebo bys měla být! A už vůbec se neřiď názory učitelů na středních! Většina z nich jsou typy "nedostal jsem se tam, kam jsem chtěl, tak půjdu učit" a akorát si na žácích vylejvaj svůj vztek a pocit méněcennosti. Mě můj třídní každou hodinu na matice dusil, nadával mi jak jsem úplně blbá, že nic neumím atd. a já mu uvěřila, ale to jsem neměla dělat. Teď totiž studuju něco, co mě baví a jde mi to a nemám na škole žádné problémy a třídní může jít ...
Najdi si něco, co tě zajímá, co tě aspoň trochu bude bavit a na to se zaměř. Co tě baví, ti pak i snáze půjde (se naučit).
A z pětky si nic nedělej, taky jsem se kolikrát učila jak debil, trpěla u toho jak zvíře a pak to stejně bylo celý k hovnu... Zase bude líp, hlavu vzhůru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama