Pletou si mě s klukem

26. října 2015 v 17:27
Nejsem ten typ holky, co nosí šaty, výrazné barvy, sukně, halenky, legíny, kabelky, lodičky nebo nějaké doplňky. Ale nejsem ani ten typ holky, co se obleče čistě do mužského oblečení a jde ven. Jsem prostě... Nic. Nosím převážně černou a šedou, kožené bundy, teplé mikiny, úzké džíny a obyčejná trička. Nosím vlasy po ramena, jsou lehce vlnité, blond barvy a spíše chaotické. Tvář mám vyloženě oválnou, trápí mě akné na bradě a čele, nosím velké černé brýle na dálku a mám takový tichý mumlavý hlas, který nezní vyloženě žensky, ale ani mužsky.
A už mnohokrát se mi díky mému vzhledu povedlo, že jsem zmátla lidi a slyšela, jak na mě mluví v mužském rodě.
Vadí mi to?
Velice...



Naše rodina je vyloženě mužská. Jsem jediný holčičí potomek z otcovi strany za pět generací, a to má každá generace cca. 6 osob. Nás je osm. Moji tři bratři, čtyři bratranci a já. Jediná dcera, vymodlená holčička, u které každý čekal, jaká to bude princezna. Každý mě chtěl rozmazlovat, dát mi modré z nebe. Kupovali mi šatičky, barbíny, další panenky, ale já o nic nestála. Hrála jsem si pouze s plyšáky, nosila kraťasy a lezla po stromech. Nikdy jsem pro ně nebyla holčičkou. V pěti letech jsem si také vydupala krátké vlasy (po ramena, vždycky jsem měla po zadek). A v té době to začalo...
Poprvé se mi to stalo ve škole. Byl to druhý den a učitelka nás zrovna rozsazovala podle zasedacího pořádku, co si udělala. Seděla jsem ve třetí lavici a ke mně posadila holčičku, která se jmenovala Sabina. A ona se rozbrečela. "Já nechci sedět s klukem!" fňukala.
"Ale já jsem holka," namítla jsem a koukla na ni. Sledovala mě nechápavě, ale nakonec uznala, že jsem holka.
Ranilo mě to. Uráželo a mrzelo... Sice jsem nenosila růžovou, ale... Nebyla jsem vyloženě kluk.
Pak třeba s tátou a bratry v pizzerii. Táta podával objednávku. Řekl svou pizzu, pro mladší bratry i pro staršího, ale mě neřekl, protože jsem furt nevěděla. "Hele, chlapče, máme tu dobrou sýrovou pizzu!" řekl hrdě číšník. Koukla jsem na něho, pak se otočila do strany a řekla jen: "Tak si ji dám..." Neřekla jsem mu o pohlaví, protože jsem nechtěla, aby se cítil provinile, ale zase mě to ranilo...
A dnes se mi to stalo zase...
Šla jsem koupit česnek, chtěla jsem předběhnout na chodníku jeden pár a kluk si mě všiml. Řekl: "Počkej, pustíme tady borce" a pak uhnul. Se sklopenou hlavou jsem prošla a zatínala zuby, abych se nerozbrečela...
Proč si mě lidé pletou s klukem? Nemám sice ženské křivky, ale nějaká ta prska a boky mám... Nemám klučičí účes, neměla jsem klučičí oblečení, ale přesto... Pro mnoho lidí jsem kluk.
A pro ty, pro které nejsem kluk, pro ty jsem ten druh holky, která má ráda holky a v páru zaujímá post muže.
Jenže já nejsem ani jedno, ač si neznámí lidé myslí jedno a má rodina si stále myslí druhé...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 třípohlavní Peroliška třípohlavní Peroliška | Web | 26. října 2015 v 17:59 | Reagovat

Mě si pletli s klukem jen když jsem byla malá. Chtěla jsem mít dlouhé vlásky a šatičky a otec mě oblékal do starých tepláků "protože se určitě umažu" a nechával mě stříhat nakrátko "protože je to praktické".
Neskutečně mi to vadilo a bylo mi to neskutečně líto. Vždy jen "jé to je ale hezký chlapeček" .... "Ale já jsem holčička!".

Dneska už se mi to naštěstí neděje.
Ale to je tím že holku s dlouhými vlasy a v krátké sukni nikdo nebude podezírat z toho, že by mohla být klukem.
Jediné co ti mohu poradit, pokud ti to skutečně vadí, je zatnout zuby a pokusit se oblékat více jako holka.

Já bych si na druhou stranu někdy strašně přála vědět jaké to, je kdyby mě ostatní považovali za kluka. Hrozně mě láká vzít si na sebe mužské šaty a ostříhat si vlasy...a ne není to úchylka, ale pouhá zvědavost jak by se na mě okolí dívalo...a jestli by to poznali nebo ne. (Což tobě když bojuješ s opačným problémem asi přijde lehce střelené).

2 Body Body | Web | 26. října 2015 v 19:00 | Reagovat

[1]: Oblékání více jako holka je jasné, ale problém je, že vzhledem k mé postavě spadám k těm lidem, co jsou v legínách odporní, do ženských halenek se nenarvou a sukně jim jsou nehorázně nepříjemné v tom, že prostě tam není nic, co by mi dávalo jistotu, že mi někdo neuvidí spodní prádlo.

A nápad máme v podstatě stejný, jen já se chci někdy zkrátka obléknout jako holka, nevypadat přitom divně a připadat si pohodlně. A chci slyšet oslovení "slečno".

3 Pola Pola | Web | 9. listopadu 2015 v 18:44 | Reagovat

Nevím, jak vypadáš, ale podle popisu mi jako "mužský typ" nepřijdeš.
Poradila bych to stejné, co třípohlavní Peroliška. Píšeš že vzhledem k postavě nejsou legíny přípustné. Zkus si ty legíny obléknout a přes ně si vzít nějakou delší halenku, maxitričko, nebo takového, co budeš mít aspoň pod zadek. V tomhle si tě nikdo s klukem nesplete. A jestli se bojíš jít v sukni, zkus si koupit nějakou delší, třeba jen lehce nad kolena (nemusíš nosit ultramini). U té ti opravdu nikdo pod sukni neuvidí, jen si v sedě dávej pozor a seď raději s nohou přes nohu (i když to není moc zdravé :D).
Ale celkově si to zkus tolik nebrat. Vykašli se na to, co si myslí ostatní a buď sama sebou.
Jo a případ s párem bych vůbec nebrala v potaz. Z toho, jaks to napsala mi vyšlo, že tě jenom letmo zahlédl, takže to tak neřeš.

4 Pola Pola | Web | 9. listopadu 2015 v 18:46 | Reagovat

A taky se zkus někdy třeba namalovat. Nemusíš hned vypadat jak z módního časopisu, stačí trocha řasenky, lesk na rty, zamaskovat korektorem pupínky... A třeba se navoň nějakým hezkým parfémem. Aby tě ostatní vnímali jako ženu, musíš se cítit žensky ;-)

5 Sonya Sonya | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 20:45 | Reagovat

Ešte v 17-tich som vyzerala totálne ako chalan, ale na nerozoznanie. A riešila to celá republika. S radosťou som všetkým ukazovala prostredník - obrazne povedané, vtedy som ešte nebola moc vulgárna. Potom som si konečne nechala narásť a upraviť vlasy, a hlavne som zo 45 kg pribrala na 53 kg. A hop, ženské krivky boli tu a od tej doby si ma nik s chalanom nepomýlil. Horšie je to už s vekom, cielene som schudla späť na 45 kg (jedna z najväčších blbostí, čo som spravila) a namiesto 24 mi tipujú 16. Poteší!
Teda nepotrebuješ šminky - sama ich vôbec nepoužívam, ale skôr to, čo som popísala vyššie. Pomohli by určite i nejaké tie ženské súčasti outfitu, no pokiaľ ich nechceš nosiť - resp. nemôžeš a problém bude pretrvávať (ale neboj, ono sa to s vekom zmení), vykašli sa na názory iných.

6 Kiara Kiara | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 15:21 | Reagovat

Mně si taky pletli s klukem, a to jsem vždycky měla dlouhé vlasy. Asi to bylo mojí výškou, vždy jsem byla mnohem vyšší než holky a většina kluků. Pak jsem ale ještě víc vyrostla, narostla mi prsa, vlasy jsem nechala růst do půli zad a hle, myslím si, že s klukem si mě už nikdo neplete (snad). Takže chápu, že tě to mrzí, já se cítila dost trapně. Ale zase je dobré se naučit nebrát si k srdci poznámky lidé, kteří tě vůbec neznají. :)

7 Hentai no Kame Hentai no Kame | Web | 16. prosince 2015 v 15:41 | Reagovat

Podľa popisu fakt nevyzeráš, že si ťa pletú s chalanom, ale možno to je len na ten prvý pohľad.

Ako malá som mala inší problém, vyzerala som ako dievča, správala som sa ako dievča, ale veľmi sa mi páčili chalanské veci. Nenosila som žiadnu ružovú, žiadne kvetinové vzory, mašličky, vrkôčiky. Samé tmavé farby. A všetci sa ma pýtali, že prečo. Neskôr som sa za to cítila blbo, aj teraz mám slabosť pre tmavé farby, no snažím sa ich kombinovať so svetlými alebo s neutrálnymi vecami.

Na tvojom mieste by som skúsila niečo, čo nosia len dievčatá, napríklad drdol. Ja som v živote nevidela drdol na chalanovi a stavím sa, že ani ty nie :D
Alebo nejaké to obtiahnuté tričko a s ostatným si nerob starosti, všetci sme nejakí.
Orientáciu podľa druhých vôbec nerieš, to, že si myslia, že si na baby je absulútne klišé.

8 Tori.U Tori.U | Web | 16. prosince 2015 v 15:43 | Reagovat

Kamarádka to má stejné, několikrát jí ani neuznali občanku, přej že není holka, i když je to tam napsaný (má jinou fotku). Spíš se tomu smějeme, těch historek je fůra, ale chápu, že ne každému to je fuk. :-)

9 Illumináti Illumináti | Web | 16. prosince 2015 v 15:52 | Reagovat

wow
           such omyl
                                very holky
                                much generace
                     so česnek
                 8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

10 queen6 queen6 | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 15:54 | Reagovat

To mě se, jakožto muži s kaštanově hnědými vlasy po lopatky, stal jednou pravý opak. :D Jdu takhle v Praze po ulici a najednou slyším: "Haló, slečno!" Otočím se a vidím nějakého pětatřicátníka, jak na mě zírá, jako u vytržení. Brunetu s židovským nosem a knírem asi nečekal. :D

11 Eileen Abigail Smith Eileen Abigail Smith | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 15:58 | Reagovat

Mě si z nějakého důvodu pletou s Vietnamkou. Sice nejsem uplně stoprocentní Češka, ale neřekla bych o sobě že mám "šikmé oči".
Ale mě to je vesměs jedno, dokud mi nenadávaj :D
Jo ale když mi bylo tak 9 nebo 10 tak jsem měla takový to období, kdy jsem se oblíkala jako kluk a měla jsem krátké vlasy (na ramena). Ale pak mě to přešlo. Oblíkam se tak nějak normálně, šaty a sukně vytáhnu jednou za uherský rok, vlasy mám stále na ramena ale nikdo si mě s klukem neplete :D

12 Karma Karma | Web | 16. prosince 2015 v 16:41 | Reagovat

Hm, to je dost divné. Já většinou nosím tenisky, černé legíny (ale ne ty úplně upnuté) a mikiny a vlasy mám totálně krátké a nikdo si mě s klukem v životě nespletl. Zadek mám normální, boky taky nějak extrémní a prsa jako třináctiletá holka. Možná je to způsob, kterým se pohybuješ a chováš, možná máš prostě mužskou energii, nevím. Pokud ti to ale vadí, něco bych s tím udělala. Možná zkusit nosit alespoň výrazné barvy nebo nevím? Je to fakt divné, protože já nejspíš vypadám jako kluk víc než ty (teda mám slabej holčičí hlásek, ale málokdy mluvím) a nikdy se mi něco takového nestalo.
A i kdyby jo, tak si z toho asi moc nedělám. Ať o mě klidně lidi mluví jako o klukovi, vím že nejsem tak co.

13 Karma Karma | Web | 16. prosince 2015 v 16:42 | Reagovat

[7]: Nevidělas drdol na chalanovi? :D Zadej si do tumblru 'man bun' a zírej. :D

14 Káťa Káťa | 16. prosince 2015 v 17:03 | Reagovat

Nesmutni a netrap se neznalými lidmi :) Je vidět, že lidé na sebe koukají, ale nevidí se, mluví na sebe, ale nemluví spolu... Je to pořád dokola to samé :) Kdyby si lidé více začali všímat druhých, leccos by pochopili.

Pro příklad, že v tom ,,pletení se" nejsi sama Ti řeknu, že já kupříkladu jsem holka - a kupodivu se mi líbí holky :) A do mně by to naopak nikdo neřekl... Často se mě lidé ptají ,,tak co, už máš nějakého přítele", ale já mám pokaždé sto chutí odpovědět, že spíš přítelkyni :) Taky mě mrzí, když na mně nepoznají, že to mám trochu jinak, protože po každé takové otázce si uvědomím, o kolik bych to měla jednodušší, kdybych byla ,,normální" a o kolik věcí možná v životě přijdu, ale neměnila bych. Vím, že tohle jsem já, jsem tím, kým si myslím, že jsem. Je mi jedno, kým si myslí ostatní, že jsem :) Proto jestli si Tě pletou s klukem, kašli na ně... Ty víš moc dobře, že jsi žena :)

15 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 18:01 | Reagovat

Když jsem byla o něco menší no je to asi 4 roky.. tak jsem měla krátké vlasy, protože tátovi se krátké vlasy líbí, tak mě do toho stále přemlouval.. no a mě to nevadilo, protože to bylo rozhodně pohodlnější.. na druhou stranu... si mě ale stejně jako tebe pletli s klukem, což by mi v podstatě taky nevadilo, protože mi je jedno, co si o mně ostatní myslí, ale na druhou stranu, když si mě spletli s klukem před kamarádkami nebo před tátou.. bylo mi hrozně.. a to nemluvím ani o jednom klukovi na základce, který se mi smál, že jsem spadla pod sekačku.. na jednu stranu.. mě to bolelo a mrzelo mě to na stranu druhou.. mi to dalo hodně zkušeností..  nikdy se nikomu nesmát za to jak vypadá, protože vím, jak je to nepříjemné, za druhé těm kdo se někdo směje, tak se jich zastat, protože mě se jedna holka takto zastala a jsou z nás nej kámošky.. já se jí také zastávám, zase v jiných věcech.. a pak také nikoho nesoudit podle vzhledu, protože dotyčný může být uvnitř úplně jiný než na povrchu.. bolelo to ale stejně bych to udělala znovu.. dalo mi to mnoho do života... a taky to, že když budu chtít být klukem,stačí si ostříhat vlasy :D

16 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 16. prosince 2015 v 18:35 | Reagovat

Já jsem nikdy chlapečkovsky nevypadala i když jsem byla nakrátko a nosila klučičí barvy, nikdo si mně nepletl. Možná to máš v obličeji, já nevím, tím nemyslím, že bys nebyla hezká, ale třeba na ty lidi prostě žensky nepůsobíš. Taky nevím, kolik ti vlastně je i věk v tomto hraje roli.
No, na tvém místě, když s tím máš problém, bych začala nosit ženštější oblečení, vím v zimě je to těžké tak od jara :-) s růžovou a sukní už by si tě nikdo neměl plést (to víš genderové stereotypy se mohou někdy hodit) 8-)

17 Leanne Leanne | Web | 16. prosince 2015 v 18:42 | Reagovat

Poznám to, aj mňa niekedy niekto osloví "mladý muž" alebo dokonca "ujo", a to mám len 22. Tiež nosím tmavé farby, najlepšie sa cítim v čiernej a vo voľnom oblečení.
Problém ale nastáva hlavne cez zimu, keď som naobliekaná ako cibuľa, takže sa prsia akurátnej veľkosti a aj typické ženské boky stratia v tom množstve vrstiev.
Ja osobne nosím úplne krátke vlasy - 1,5 cm, páči sa mi to, a je to naozaj praktické, pretože s tým nemám toľko starostí.
Ale zakaždým, keď si ma niekto spletie s chalanom, ma to naštve, ako keby len dlhé vlasy dokazovali, že je žena ženou.
Ja neviem, je mi to dosť nepríjemné. Je to ako taký útok na vnímanie seba samého, útok na psychiku, na pohlavie, s ktorým sme sa ziidentifikovali.
Držím palce, aby sa ti to stávalo čo možno najmenej. :-)

18 sis sis | 16. prosince 2015 v 19:18 | Reagovat

Nenech si jima zkazit den! Je to jejich hloupost, on jsou mimo... ne ty.
A prosím, hlavně se kvůli takovejmhle lidem nezačni malovat nebo oblíkat jako cácora či co, buď ty a nelam si hlavu ;)

19 Renyu Renyu | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 19:30 | Reagovat

Mě si s klukempletli když jsem byla malá a to dokonce i v momentě, kdy jsem měla šaty. A pak v šestce, když jsem měla takový zvláštní sestřih vlasů. Teď už jedině v cosplayi.
Ale mě to nikdy nevadilo, skoro naopak, hehe :D

20 Polly Polly | Web | 16. prosince 2015 v 19:32 | Reagovat

vies, ak ti to vadi, co ti brani v tom dat si lahky make-up? viem, ze vela dievcat by povedalo, ze sa proste malovat nevedia..ale ja tiez nie... ja sa iba natriem bbkremom, dam si spiralu a lesk, cela veda... ono uz len licenka by asi jasne dala najavo, ze si zena...samozrejme, netreba sa prispôsobat okoliu, alebo sa s nim nasilu zzivat, ale ak ti to vadi, treba to skratka zobrat do svojich ruk, pretoze ako zena na to mas... my vdaka bohu mozeme urobit vela, kedze mame prostriedky... a to ani tak nejde o oblecenie, ale tvar si vsimnu ako prvu a akykolvek naznak make-upu tiez jasne naznaci, ze si zena :) Znie to povrchne, ale to ti moze byt jedno, nie? ide o tvoje zenske sebavedomie, sestra!!! xD prepac, tu poslednu vetu som skratka chcela pouzit xD ...
a nebud na seba kriticka... ja som napriklad velmi zensky typ, tak sa o mne vyjadruju ... ale keby si ma videla dnes nenamalovanu .. chjoj, mam akne na tych istych miestach a som choro bleda.... ale vsetko sa da nejako zakryt :)

21 Jana Jana | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 19:46 | Reagovat

Jako dítě jsem měla hodně krátké vlasy a obličej kluka - tedy si lidi mysleli, že jsem kluk. Do té doby, než mi narostly prsa, jsem z toho dělala peklo lidem kolem - když mi řekli Chlapče, schválně jsem zaměnila i já jim pohlaví. V obchodě mi jedna prodavačka řekla: Hošku, nemáš dost peněz, jdi si pro ně ... (nebo něco takového) a já ji urazila vyloženě tím, že jsem jí odpověděla: Omlouvám se, dědečku, nespočítala jsem si je... A hlas jsem také měla neutrální ... Teď mám vyloženě ženské křivky a obličej, delší vlasy a stejně je nosím sepnuté... Časem to přejde, neboj :)

22 Norrora Norrora | Web | 16. prosince 2015 v 20:08 | Reagovat

S tímhle se setkávám pravidelně. Mám vlasy na kluka, s delšími náušnicemi se u mě setkáte jen málokdy, oblečení nosím průměrné... no, na konci školního roku jsem byla jediná ze třídy, kdo měl kravatu... :-D
Nic si z toho nedělej, dřív mi to taky dost vadilo, teď si z toho jenom dělám srandu. :-)

23 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. prosince 2015 v 20:18 | Reagovat

Týjo. To se mi stalo jen jednou, kdysi dávno mě prodavačka oslovila "kluku ušatej". A bylo to nepříjemné, takže asi chápu, jak ti je. Přeju pevné nervy a pořádnou dávku nadsázky.

24 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. prosince 2015 v 20:19 | Reagovat

[23]: Nadhledu. Chtěla jsem říct nadhledu. Na co myslím, sakra?

25 Kumio Kumio | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 22:02 | Reagovat

Když jsem byla malé dítě, tak se o mně staral jen otec. Oblékal mě jako chlapce, protože mu bylo líto, že jsem dívka.. on totiž chtěl mít syna, ale již se ho nikdy nedočkal. Má jen jedinou dceru mě. Jednoho dne mě na posvícení někdo oslovil: "Co si mladý pán přeje?", a to mi doslova ruply nervy. Já nejsem kluk. O pár let později jsem se rozhodla pro delší vlasy a přestala se tolik řídit otcovými radami a začala si jako moje matka patlat "tunu" make-up na obličej, abych vypadala co nejvíce jako nafrněná dívka.

26 Aailyyn Aailyyn | Web | 16. prosince 2015 v 22:38 | Reagovat

Nevím, jestli tohle napraví zrovna šminky a oblečení. Spíš v nich budeš ještě víc nesvá, což ničemu moc neprospěje. Řekla bych, že sis prostě jen neosvojila ženskost v chování. Asi nebylo jak, protože vyrůstáš v prostředí s převahou mužů.

27 hogreta hogreta | E-mail | Web | 16. prosince 2015 v 22:54 | Reagovat

Co si budeme povídat, ono tak do těch jedenácti let děti bývají trošku "bezpohlavní" - nerozeznáš podle obličeje na první pohled, jestli je to dívka nebo kluk. Snad všechny děti mají jemné rysy. Takže většina lidí rozhoduje pouze podle délky vlasů. Když jsem měla vlasy krátké, byla jsem taky za kluka. Když mi vlasy dorostly alespoň do mikáda, byla jsem za holku.

A záleží snad na tom, co si cizí lidé myslí? Nevím, mě to vždycky přišlo spíš legrační, když mě někdo oslovil jako kluka. Hrdě jsem pak hlásila "ale já jsem holka" a žádné špatné vzpomínky z toho nemám. Teď už sice jako kluk nevypadám, ale studuju vyloženě mužský obor. Nikdo si mě tam možná s klukem neplete, ale taky jsem takový "klučíčí" typ. Nepotrpím si na nějaké "hezké dívčí" oblečení, nejraději chodím v mikině a džínách. Do školy jdu klidně s infantilním obrázkem na tričku a do práce taky nenosím žádné kostýmky nebo snad dokonce sukně či šaty. Chodím v teniskách, podpatky mám na sobě asi tak jednou za rok. Neřeším "holčičí věci", moc se nelíčím,... Ale svou "klučičí" stránku beru spíš jako přednost, netrápím se s tím. Když chci (nebo potřebuju), holku ze sebe udělám jednoduše. Vždyť je to jedno. Lidi, kteří mě znají a mají rádi, mě snad nemají rádi proto, že jsem holka, ale pro to, jaký jsem člověk. A cizí lidé mě zajímat nemusí :).

28 Lyciann Lyciann | 25. července 2016 v 10:39 | Reagovat

To samé řešíme s mou pritelkyni. Kazdy  rodiny mi rika jen to kdy se preoperuje a jsou na mě hnusný. Jsem rada, ze to nevi. Pritom ona je mnohem vice holka nez ja. Ja se sice maluji a nosim podpadky, ale jakmile se něco stane jsem ta silnější a oba ta citlivější a zranitelnejsi.nedavno se ji malej kluk zeptal jestli je holja nebo kluk hrozne je z toho smutna a ja vlastně také, jelikoz to zr se nemaluje a ma rada sportovní oblečení neznamená, ze je prece kluk..dnešní doba je plna zmalovanych barbie, ktere se boji vyjit ven nenalicene, jelikoz maji psych. Problém, casto jsou i tlusté a narvou se do minisukně a normální holky jako ty nebo ma přítelkyně se skoro nikde nevidi.myslim si ze he problem v okoli ktere je naočkovane dnesni hnusnou dobou...nesnáším dnešní společnost..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama