Jsem podvodník a lhář

27. října 2015 v 18:47

Ale mé svědomí netrpí...


Už si nepamatuji, kdy jsem s tím začala. Možná to bylo ve mně od začátku. Vždy jsem měla z mé matky takový strach, že jsem jí musela lhát, co se dělo ve škole, proč mám poznámku, kde jsem byla, s kým jsem byla a proč jsem se zdržela. Lži jsou mnohem horší než pravda, hlavně, když se na ně přijde, ale přesto... Lžu.
Ať je to nevinné nebo větší a promyšlené, je mi to jedno. Lžu lidem, protože se pravdy bojím.
A stejně jako lžu, tak podvádím.
Tohle začalo v deváté třídě po smrti mého dědy, na kterém mi moc záleželo. Vždy mi přišlo, že mě děda bral jako nejchytejší, jako budoucí doktorku nebo právničku. Věnoval se mi, učil mě, pomáhal mi, jenže mně na tom nikdy nezáleželo. Vždy jsem dědu brala jako člověka, co mě zdržoval od volna.
Ale pak děda zemřel a já si všimla toho, že jsem se zhoršila ve škole. Mé známky už nikdy nebyli jedničky, ale dvojky a navíc někdy s trojkama. Přesto všechno jsem však zkusila splnit to, co chtěl můj děda. Přihlásila jsem se na gymnáázium ve vedlejším městě, které je vyhlášené. A kupodivu... Dostala jsem se tam, ač jsem se moc nesnažila. Abych však nevyzněla tak inteligentně, ten rok se bral skoro každý.
Tak jsem skončila na gymplu. Na škole, kterou jsem nenáviděla od prvního září a nenávidím ji dodnes. Mé známky jsou od prváku mizerné, málem jsem propadla, neměla jsem žádnou jedničku a můj průměr se pohyboval kolem 3,20. Proč jsem však zvládla projít, když jsem se neučila, neměla o cokoli zájem a tak? Podváděla jsem. Měla jsem taháky, opisovala jsem, vymýšlela jsem fígle, schválně chyběla na méně důležitých písemkách a dokázala tak úspěšně projít do druháku.
Jenže druhák... Zase jsem začala podvádět, ale mé známky říkají něco jiného. Momentálně propadám ze čtyř předmětů a nehodlám s tím cokoli dělat. Po smrti dědy mi na tomhle už nezáleží. Je mi jedno, co ze mě bude, zda vůbec něčím budu a jestli budu ještě příští týden na tomhle světě.
Jádro pudla však je to, že jsem si myslela, že jsem nedotknutelná. Že mé taháky nikdo nevidí, že nikdo nevidí mé ujíždějící oko k sousedovi... Jenže dnes se to zlomilo.
"Co tam máš?" řekl mi. Sklopila jsem hlavu, podívala se na skoro doplněnou písemku a zašeptala si jednu větu, kterou jsem si zašeptala pokaždé, když jsem viděla pětku na své písemce. Promiň, dědo. Kantor slyšel však jen "nic". Učitel mi samozřejme písemku vzal a odešel s ní. Já tam zůstala sedět pod pohledem dvaceti spolužáků a odmítala zvednout zrak. Jsem podvodník, každý to ví a každý také ví, že jsem lhář. Profesor to samozřejmě řekne ostatním kantorům a nikdy již nebudu normálním žákem, nýbrž lhářem a podvodníkem.
A také propadlíkem.

Nezáleží mi na tom, že neprojdu do dalšího ročníku, že budu už navždycky v očích učitelů hajzl, ale vadí mi to, že jsem selhala. Že ani to, v čem jsem si myslela, že jsem dobrá (lhaní a povádění), ale doopravdy nejsem nic.
A proč se neučím? Protože nemohu. Dívám se do řádků svých sešitů a nerozumím tomu, o čem to je. Nejsem stvořena ke studiu, učení a sezení v lavici. Jenže to lidé nechápou, protože když nebudu chodit do školy, co budu dělat? Hnít? Však to dělám i v té škole, ale takto bych mohla třeba v lese nebo horách. Zkrátka na místě, které miluji a ne nenávidím.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pola Pola | Web | 9. listopadu 2015 v 18:56 | Reagovat

Nemá cenu zůstávat na škole, na které tě to nebaví. Jsou to jen ztracené roky. Chápu, že po smrti někoho tak milovaného už nemáš chuť cokoliv dělat. Ale zkus se překonat. Zkus si najít něco co tě bude bavit, zkus si třeba zajít na procházku, do přírody... zkus oceňovat krásy všedního dne, ať už je to hezký strom okolo kterého projdeš nebo jen hezký kluk, který stojí na zastávce. Zkus se jen tak z ničeho nic usmát, je to osvobozující. Tvůj děda tě očividně měl hodně rád a určitě by nechtěl, abys všechno zahodila.

Každý holt není studijní typ, každý holt nemůže chodit na gympl... jsou potřeba i lidi z jiných škol. Jsou potřeba například zdravotní sestry nebo sociální pracovnice. Zkus se zaměřit na pomoc druhým, pak možná zase nalezneš smysl svého vlastního života...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama