Říjen 2015

Jsem podvodník a lhář

27. října 2015 v 18:47

Ale mé svědomí netrpí...

Pletou si mě s klukem

26. října 2015 v 17:27
Nejsem ten typ holky, co nosí šaty, výrazné barvy, sukně, halenky, legíny, kabelky, lodičky nebo nějaké doplňky. Ale nejsem ani ten typ holky, co se obleče čistě do mužského oblečení a jde ven. Jsem prostě... Nic. Nosím převážně černou a šedou, kožené bundy, teplé mikiny, úzké džíny a obyčejná trička. Nosím vlasy po ramena, jsou lehce vlnité, blond barvy a spíše chaotické. Tvář mám vyloženě oválnou, trápí mě akné na bradě a čele, nosím velké černé brýle na dálku a mám takový tichý mumlavý hlas, který nezní vyloženě žensky, ale ani mužsky.
A už mnohokrát se mi díky mému vzhledu povedlo, že jsem zmátla lidi a slyšela, jak na mě mluví v mužském rodě.
Vadí mi to?
Velice...

Vykreslit se

23. října 2015 v 14:07

Bojím se dospět

22. října 2015 v 17:21
Když se mě jakýkoli člen rodiny nebo známý zeptal na věk, vždy jsem ukázala svůj věk na prstech. Proč? Protože mi vždy bylo příjemné ukázat svých pět, šest, sedm nebo devět prstů, jen abych nemusela mluvit. Jenže pak mi najednou bylo deset. Dávala jsem na obdiv lidem všech svých deset prstů a došlo mi, že příští rok budu mít problém...
Jak ukážu lidem jedenáct prstů?
Zuji si snad botu, sundám ponožku a ukážu lidem svou nohu?
Ne... Samozřejmě, že ne...
V mých jedenácti mi došlo, že už nikdy nebudu moct ukazovat prsty a to znamená jediné - dospívám.

nechci přátele

21. října 2015 v 16:41
TT: 10 důvodů, proč...

1) Neumím mluvit - Od malička mám problémy s šišláním, koktáním, zadrháváním a artikulováním. Nerada před někým vystupuji a mluvím, jenže přátelé to vyžadují. Chtějí s vámi mluvit, nutí vás do toho a samozřejmě se pak ptají: "Co si říkala? nerozumněla jsem ti..." Slyším to furt, bolí mě to, obtěžuje a vím, že to obtěžuje i ostatní.

2) Nechápu cizí humor - lidé se smějí vtipům, které mi nepřipadají směšné. Mnoho partiček lidí má ten svj humor, že když někdo řekne nějaké slovo, tak se ostatní smějí, protože jim to připomíná jistou situaci nebo to pro né má jiný význam než pro mě. A jelikož moc s lidma nechodím ven, tak tyto vtipy nechápu.

3) Lidé nechápou můj humor - mám humor po otci. Je morbidní, černý, drastický a hlavně anglický... A tomu zkrátka jiní nerozumí.

4) Nenávidím, když mě někdo poslouchá - ty oči, co mě sledují, co sledují pohyb mých rtů, to zaujetí, to skákání do řeči... Nenávdim, když musím být středem společnosti.

5) Nesnášim lidskou společnost - mám svoje domácí zvířata. A jsou mnohem lepší, miluji je, jsem ráda, když u mně spí, ani nemukají a pouze dýchají. Nemluvím ani já, pouze dýchám a užívám si ten příjemný pocit jejich přítomnosti.

6) Chtějí se dotýkat - smějí se a přitom se vás dotýkají, chtějí se fotit a přitom objímat. Chtějí si s vámi dávat placáka nebo chtějí pomocnou ruku, když se chtějí zvednout ze země. Nenávidím ty doteky od cizích lidí.

7) Chtějí se setkávat - po škole, o víkendech, o prázdninách. Mně to stačí ve škole. Nemám ráda, když musím někam jít, nenávidím, když se mně snaží vzít na koupaliště - stydím se. Nenávidím, když chtějí do kavárny - nemám peníze.

8) Chtějí pomoct - chtějí radu do životu, chtějí pomoci s randěním. Ale jak mohou po mně? Neznám randění, neřeším životní problémy, neptám se jich na rady, tak doufám, že se nebudou ptát ani oni.

9) Zajímají se o můj život - co jsem dělala, s kým a kde. Co jim mám říct? "Byla jsem doma a koukala na Naruta"? Tohle chtějí slyšet?

10) Nechápu pojem "přátele" - kdo je "přítel"? Člověk, kterého znáte skrz na skrz? Člověk, s kterým jsme každý den? Člověk, který je vaším druhým tělem? Netuším... Jak tedy mohu nazvat někoho přítelem?